Vědecká politika nacistického režimu představuje od 80. let 20. století svébytné badatelské téma. Vedle provádění personálních čistek v předválečném období a jejího prolnutí s genocidními strategiemi a podílu vybraných německých vědeckých oborů, institucí i jednotlivců na zločinech proti lidskosti, které bylo tematizováno již záhy po skončení války (Norimberský soud, následné procesy), se dnes jedná o subtilnější problematiku související především s analýzou mocenských a rozhodovacích mechanismů uvnitř nacistického státu, infiltrací tradiční vědecké infrastruktury (univerzity, akademie, ústavy císaře Viléma atd.) ze strany SS, financováním výzkumu, racionalizací a zefektivněním aplikovaného výzkumu v podmínkách totální války či dlouhodobými strukturálními důsledky.

Z pochopitelných důvodů se přitom pozornost badatelů soustředí především na poměry v samotném Německu a částečně rovněž Rakousku. Naopak situace v okupovaných zemích tehdejší Evropy zůstává spíše mimo centrum badatelského zájmu.

I z tohoto důvodu proto doprovází projekt „Zmizelé elity“ původní výzkum právě této problematiky. Ta má být přiblížena v samostatné (úvodní) studii, která se bude na jedné straně soustředit na konkrétní, tzn. protektorátní materii, na straně druhé se pokusí shrnout východiska pro případná mezinárodní srovnání. Důsledky represí v personální oblasti tak budou, kromě jiného, analyzovány jak v kontextu dlouhodobých, tak podle aktuálního válečného stavu proměnlivých a modifikovaných cílů německé okupační administrativy v protektorátu.

Vycházet přitom bude především z materiálů uložených v českých, německých a britských archivech.